Den před letošními krajskými volbami to bude přesně 19 let, kdy stát přenechal starost o silnice II. a III. tříd krajům. Byl to tak trochu danajský dar, protože kraje dostaly od státu bývalé „okresky“ pěkně rozbité a nezřídka i s nevypořádanými pozemky. Co to znamená? Jednoduše to, že stát ani kraje nevlastnily půdu, po které některé silnice vedly. Asi si dokážeme všichni představit, jak takový stav komplikuje jakékoliv případné stavby a rekonstrukce.
Poskočme ale v čase trochu dál. Je rok 2016 a přibližně polovina z více než 3 800 kilometrů silnic II. a III. třídy na jižní Moravě je v havarijním nebo nevyhovujícím stavu. Za posledních pár let se sice tento stav mírně zlepšil, ale vnitřní dluh naší silniční infrastruktury pořád dosahuje závratných rozměrů. Spíše v desítkách než jednotkách miliard korun. Věci se však pomalu (ale jistě) dávají do pohybu.
Za ty čtyři roky se nám toho povedlo opravdu hodně. Maximálně jsme využili končící programové období Evropské unie a získali na opravy silnic tolik peněz, že stavebním firmám v regionu téměř došly kapacity. V nové dotační čtyřletce jsme úspěšně navázali a držíme se na špici mezi všemi kraji České republiky v úspěšnosti a objemu získaných prostředků na rekonstrukce našich vozovek.
Vláda pod vedením Bohuslava Sobotky také odstartovala nepsanou tradici, že stát přispívá krajům na opravy silnic ze Státního fondu dopravní infrastruktury. Díky tomu, že každoročně investujeme desítky milionů korun do projektové přípravy, se nám povedlo tento příspěvek do koruny zužitkovat. A v zásobnících projektů máme stále připraveny desítky staveb, které můžeme spustit téměř okamžitě, pokud se vláda rozhodne, že do kvality silnic přisype další finance.
Dlouhodobě se nám také dařilo zvyšovat investice přímo z vlastní pokladny kraje. Dohromady tak do oprav našich komunikací každoročně nasměrujeme miliardu korun, často i mnohem více. A výsledek? Teď, v roce 2020, máme na jižní Moravě v havarijním a nevyhovujícím stavu o polovinu silnic méně než před čtyřmi lety. A u mostů je výsledek podobně pozitivní.
Myslím, že tento výsledek nám dává důvod k optimismu. A k tomu dávat si velké cíle. Věřím, že do čtyř let můžeme dosáhnout toho, že žádná z našich silnic nebude ani havarijní ani špatná. Že se nám po kraji bude jezdit mnohem bezpečněji a pohodlněji. Vím, co je pro to potřeba udělat, a svůj plán vám budu po jednotlivých krocích na tomto webu představovat.
Tak brzy na shledanou u dalšího čtení o našich cestách!
Roman Hanák
