Na začátku každé opravené silnice nebo mostu stojí projekt. Jasný plán, jak bude daná stavba vypadat, co konkrétně je potřeba udělat a kolik to bude celé stát. Právě díky poctivé projektové přípravě se nám na jižní Moravě daří zvyšovat investice z rozpočtu kraje, získávat na rekonstrukce silnic II. a III. tříd rekordní sumy peněz z evropských fondů a efektivně zužitkovat každou korunu, kterou krajům na opravy pošle stát. V zásobnících tak máme připraveny desítky staveb za stovky milionů korun a vždy víme, jakou akci můžeme rychle zahájit.
Není to zadarmo. Už dnes investuje kraj do projektové přípravy přibližně 40 milionů korun ročně. A upřímně – bylo by potřeba přidat. I když jsme za poslední 4 roky snížili počet silnic v havarijním a špatném stavu na polovinu, stále je tu mnoho rozbitých úseků, které na svůj projekt teprve čekají. Problém přitom nejsou jen peníze, ale i lidé – odborníci, kteří jsou podobný plán rekonstrukce schopní kvalitně zpracovat!
Po létech ekonomické konjunktury a rekordně nízké nezaměstnanosti (a díky za ni!) je to asi ohraná písnička, ale lidé zkrátka nejsou. Už při dnešním nastavení je Správa a údržba silnic Jihomoravského kraje, která za projektovou přípravu i realizaci oprav odpovídá, na hranici svých kapacit. Připravit více projektů, případně je při současných stavech připravovat rychleji, zkrátka nezvládne. Tak co s tím?
Moje řešení má dva kroky. Ten první by se dal shrnout pod starou známou poučkou: „rozděl a panuj“. Do budoucna bych chtěl rekonstrukce našich komunikací rozdělit do dvou kategorií – větších investičních akcí a oprav menšího charakteru. O ty druhé by se nadále plně starala Správa a údržba silnic Jihomoravského kraje. S těmi prvními, tedy velkými investičními akcemi, by „SUSce“ vypomohly investiční odbory kraje. Tím bychom pracovní zátěž rozložili místo jedné organizace na dvě, a získali tak o trochu více manévrovacího prostoru.
Ve druhém kroku bych se chtěl zaměřit na vyhledávání nových talentovaných projektantů a budování pověsti Jihomoravského kraje a „SUSky“ jako solidních a atraktivních zaměstnavatelů. Jistě, s tabulkovými platy mnoho neuděláme, ale můžeme zapracovat na osobním ohodnocení, skvělých balíčcích benefitů a budování příjemného, uvolněného pracovního prostředí, které nebude zavánět tím „starým, zkostnatělým úřadem“. Musíme zkrátka ukázat, že i pracovat pro kraj může být fajn. A to i prostřednictvím cíleného náborového marketingu.
No a kdo říká, že bychom nemohli dělat to, co už dávno dělají soukromé firmy? Tedy vyhledávat talenty rovnou na školách? Přímo v Brně máme jednu z nejlepších technických univerzit v zemi, tak co kdybychom studentům nabídli možnost zapojit se do činnosti kraje a „SUSky“, připravovat své odborné bakalářské a diplomové práce na námi navržená témata a dozvědět se o rekonstrukcích silnic vše takříkajíc z první ruky? Vychovali bychom si tak budoucí projektanty přímo na míru potřebám našeho regionu.
Tak brzy na shledanou u dalšího čtení, protože projektovou přípravou vše teprve začíná.
Roman Hanák
