Je podle vás nutné za špičkovou zdravotní péčí cestovat z regionů do Brna?
Zdravotní péče v Jihomoravském kraji je naprosto odpovídající moderním standardům. Samozřejmě, jiné výkony budou potřeba při běžném kožním onemocnění, jako jsou bradavice, a jiné budou potřeba při transplantaci srdce. Nedá se říct, že u jednoho nebo u druhého by byla léčba méně špičková. Ať už se odehrává v ordinacích praktických lékařů, okresních nemocnicích nebo jinde. Je prakticky zničující, kdyby každý hledal pomoc jen v Brně na špičkových pracovištích. To pak vede k tomu, že fakultní nemocnice jsou zahlcované a okresní nemocnice si stěžují, že nemají přiměřené spektrum výkonů, pro které jsou vybaveny.
Jak je na tom jih Moravy ve srovnání s ostatními kraji?
Po stránce péče je vybaven velice dobře, možná nejlépe ze všech krajů. Ve skutečnosti se dá říct, že jsme na tom podstatně lépe než Praha, kde je na jednu stranu hodně špičkových pracovišť, ale na druhou stranu vázne organizace a pacienti se prosazují podle toho, kdo má kde známé. V medicíně léčí nejen léky, operace a výkony jako ozařovaní, ale léčí tam také organizace.
Může hrát roli to, že lidé často neví, kam se svým problémem jít?
Neinformovanost lidí je značná, dokonce se nijak zvlášť nezlepšuje ani s těmi informačními možnostmi, které teď ve světe jsou. A není ani výrazně lepší u mladších lidí. Je to vina toho systému, že nemyslí na propagaci. Na marketing nezapomíná kdejaká malá firmička a ve zdravotnictví je také důležitý. Ne proto, abychom získávali další zákazníky, často jich máme více než zvládáme, ale proto, abychom je informovali o struktuře sítě. Tuto myšlenku se snažím prosadit už léta. Pokud lidem zprůhledníme to, co je, tak přestanou vést řeči, že běhají od čerta k ďáblu a neví, kam se obrátit. To nejdůležitější, co může sociální demokracie nebo krajské zastupitelstvo udělat je popsat a vysvětlit systém lidem.
Mělo by ono zpřehlednění systému význam také pro odborníky?
Ono z toho popisu vyplyne také, kde jsou skutečné mezery. V současné době nemáme moc jasno, jaké trajektorie pacientů existují. My nemáme jedno zdravotnictví, ale sedm – státní, krajské, městské, ministerstva obrany, církve, velkých řetězců a pak malé soukromníky. Ty spolu kooperují hezky, pokud jde o jednotlivé pacienty, ale systémová řešení tam nejsou. Navíc máme sedm druhů plateb a sedm subjektů, které mají kontrolu – od ministerstva po lékařské komory a pojišťovny či majitele. Když si to představíme z pohledu možných interakcí, tak 7x7x7 je strašně moc a proto systém působí chaoticky. Navíc jsme už asi před třiceti lety zrušili výuku organizace zdravotnictví. Kdysi jsme z toho museli mít všichni na vedoucích postech atestace, ale pak se to bralo jako pozůstatek komunismu a něco, co se nenosí. Přitom public healthcare, tedy organizace ve zdravotnictví, je i ve vyspělém anglosaském světě velice významná oblast. Zvlášť ve chvíli, kdy přijde nějaká patálie, jako teď ta covidí, tak se to vždycky ještě zvýrazní. Jak najednou potřebujeme všechny vazby a třeba i hygienické služby, které se před deseti lety rušily.
Má zdravotní péče v Jihomoravském kraji nějaké rezervy?
Tady jsme na tom z hlediska kapacit lépe než jinde, stačilo by to doladit tím zprůhledněním. Více to vysvětlovat pacientům. Mají tady totéž, co lidé v New Yorku, Paříži či Londýně, možná ještě v lepší a vstřícnější podobě. Tady se dějí všechny transplantace, molekulární rozbory a všechno. Neznám mašinu, kterou bychom tu neměli. A pokud ji nemáme, tak si ji ani nepřejeme, jako třeba protony, protože jsme zjistili, že by nám to žádný přínos neudělalo. Na mezinárodní úrovni představujeme společně s Vysočinou dvoumilionový celek, což je mocný komplex. Hodně závisí na hejtmanech a krajských zastupitelstvech, jak jsou schopni ten celek obsáhnout. Tvrdím, že hejtman je organizačně odpovědný za bezpečnost obyvatel kraje. A bezpečnost není jen před terorismem nebo meteority, je to zejména oblast zdravotní a hygienická.
Máte pro pacienty nějakou radu, co se týče zdravotní péče?
Je dobré používat selský rozum, protože lidé jsou většinou moudří. Setkávám se často s tím, že někdo má podezření na nádor a jako první se vydá do úrazovky. Stejně tak by bylo nelogické se se zlomeným kotníkem vydat k nám na onkologii. Stává se, že lékaři dělají různé bariéry a říkají: Vy k nám nepatříte, vy nejste náš sektor. Lidé by ale měli vědět, že Česká republika jako jedna z mála evropských zemí má naprosto svobodnou volbu lékaře. Dokonce ani pojišťovny si netroufly dělat nějaké restrikce. Žádná omezení u nás nejsou. Lidé dokonce mají možnost druhého názoru. Pokud je třeba potřeba provést nějaký zásadní výkon a ten dotyčný o něm není přesvědčen, tak si to může ověřit jinde. V případě, že jde o závažnější problém, jako je rakovina, měl by se pacient ujistit, že to posuzoval interdisciplinární tým, který doporučí postup a pacient se pak rozhodne. A běžné záležitosti řešit se svým praktickým lékařem.
Pacienti by tedy podle vás neměli zbytečně cítit ostych vyhledat lékaře?
Lidé musí být v tomto aktivní, hodně z nich si zvyklo, že když onemocní, je to věc doktorů. Ale tak to není. Já jsem nemocný, tak já mám problém. U aut to lidé umí perfektně. Vědí, že pneumatiky se mění v pneuservisu, že musí na technickou kontrolu, což je vlastně nařízená prevence. Mají přehled, který servis je lepší, který horší, který mají nejblíž. U aut to nemá chybu. Když jim začne někde něco skřípat, tak hned zamíří do servisu. U zdraví je to mnohdy jinak. Lidé mají pocit, že je to něco, co někdo zařídí za ně.
Lidé by se měli více zajímat o tom, jak zdravotnictví funguje?
Nechci to házet jen na pacienty. Zpřehlednění by systému velmi prospělo. A kdo jiný než hejtman a zastupitelstvo by to měl zařídit. V tomto je největší role krajského zastupitelstva, mít jasný přehled o struktuře sítě na svém území. Jen v naprosto výjimečných případech je potřeba pacienta poslat někam do Hradce Králové nebo do Prahy a to si navíc doktoři umí vyřešit sami. V 99 procentech případů máme všechno, co potřebujeme, na území Jihomoravského kraje.
